Místní pověst literárně sepsaná 24. 4. 2012
Lokalizace: Hradec nad Moravicí, Moravskoslezský kraj, Česká republika
Souřadnice mlýna - šířka: 49.8219481N; délka: 17.8182506E;
Rozsochacký / Rosochačský mlýn se nachází cca 12 km od Hradce nad Moravicí proti proudu řeky Moravice, v ohrazené oboře Jelenice. Z mlýna zůstalo jen rozpadající se obvodové zdivo.

Rozsochacký mlýn

Kousek cesty po proudu, od místa, kde se vlévá Bílý potok do řeky Moravice, stával kamenný mlýn, zvaný Rosocháč. V dnešní době z něho zbyla jen zřícenina. Tato kamenná stavba zapadla skvěle do zdejší přírody a dodávala jí romantický ráz. Mlýn dobře prosperoval, díky své výhodné poloze. Zde mleli zrno sedláci ze všech okolních panství. Ve mlýně žil mlynář jménem Hrubý se svou manželkou a dcerou Markétou. Mlynáři se dobře dařilo až do doby, kdy nastala třicetiletá válka.

Před válkou zde bylo tolik práce, že by ji samotný mlynář jen těžce zastal. Měl k ruce stárka, mládka, mléče a přes sezonu se tu střídali krajánci. Po válce nastala hubená léta. Mlynář, který vlastnil u mlýna i kousek pole, držel si krávu a trochu drůbeže, což sotva stačilo na obživu rodiny. Ze všech pomocníků mu zbyl jen stárek Jakub.

I když Jakub krásy moc nepobral, vyznal se znamenitě v řemesle. Byl pracovitý, zručný a dokázal zastoupit i jiné řemeslníky. Mnohdy zastal i práci sekerníka. Pracoval zde už řadu let a počítal se téměř za člena rodiny. Bohužel měl i řadu špatných vlastností, jako byla lakota a chamtivost, která se snoubila se závistí. Jednoho dne si ho mlynář zavolal a s těžkým srdcem mu sdělil, že není práce a že nemá peníze, aby si ho mohl déle držeti.

Když Jakub viděl, že to myslí mlynář smrtelně vážně, požádal ho, aby mu tedy za služby řádně zaplatil. Mlynář takovou sumu peněz, jakou požadoval stárek, neměl. Omlouval se, že v těchto těžkých dobách více peněz nemá ale, že mu zaplatí, až se situace poněkud zlepší. To stárka, jenž se domníval, že má mlynář nějaké peníze ukryty, velmi rozhněvalo. Požádal mlynáře, aby mu jako náhradu dal, za ženu svoji dceru. V duchu kalkuloval, že vyžení i mlýn.

Mlynáře, který si sice pracovitého stárka vážil, však by nikdy ani ve snu nenapadlo, že by byl pro jeho dceru vhodným ženichem. Jakub byl o mnoho let starší a hlavně neměl žádný majetek. Pokrčil rameny a řekl: „Jestli s tím bude souhlasit i Markétka, já proti tomu nic nemám.“

Jakub natrhal kytici lučních květů a šel žádat Markétu o ruku. Dívčina si z počátku myslela, že je to jen žert, ale záhy zjistila, že to myslí Jakub naprosto vážně. Začala se této podivné nabídce srdečně smát: „Ty jsi se Jakube úplně pomátl, o kolik let jsi starší a víš sám dobře, že ženicha již mám.“ Dívčino odmítnutí Jakuba urazilo a začal mlynáři vyhrožovat. Byl vzteky bez sebe. Chvatně do mošny uložil pár svých věcí a zamířil do nechvalně známé krčmy v Radkově.

Zde se scházela vybraná společnost, tuláky a žebráky počínaje, loupežníky konče. Jakub měl to štěstí, že v krčmě zrovna narazil na ty nejvybranější. V rohu u stolu seděl Adam Jakubec, Matouš Šťastný a Melichar Friedel. O těchto lupičích bylo všeobecně známo, že se ničeho neštítí a někoho při loupeži zamordovat, bylo u nich běžnou záležitostí.

Jakub si sedl ke stolu přímo proti této trojici a záměrně, tak aby ho každý slyšel, začal nadávat na rosochačského mlynáře. Lhal, jak je mlynář lakomý, že i když v hrnci zlaťáky ukrývá, jemu za službu odmítl zaplatit.

Jakubec se těmto stárkovým nářkům jen hlasitě zasmál, neboť sám dobře věděl, jak na tom skutečně mlynář je a tam, kde nic není, ani smrt nebere. Okřikl Jakuba, ať si jde své pohádky vyprávět malým dětem a že se má raději korbelu držeti, než vést hloupé řeči.

Jakub umlkl, však netrvalo dlouho, přisedl si k němu v ošuntělé vojenské uniformě vysloužilý lancknecht. S velikým zájmem se vyptával lámanou češtinou na poměry ve mlýně. Jakub se zaradoval, neboť to bylo to pravé, co potřeboval. Začal se horlivě se svým společníkem domlouvat, jak provést co nejlépe loupež ve mlýně. Jakub trval na tom, že čím provedou loupež dříve, tím lépe. Nakonec se domluvili, že svůj plán uskuteční ještě téže noci.

Potom svému společníkovi pošeptal: „Dnes je úplněk a nikdo nás nebude podezírat, proto jsem tak hlasitě mluvil o ukrytých zlaťácích.“

Jak se domluvili, tak se také stalo. Pozdě v noci přepadli mlýn. Mlynáře mučili, aby vyzradil, kde má ukryty své peníze, ale marně. Když viděli, že je jejich snaha marná, znásilnili před očima mlynáře manželku i jeho dceru, nakonec všechny povraždili a mlýn zapálili. Příštího dne z rána šel navštívit mlýn Markétčin milovaný myslivecký mládenec. Když uviděl tu pohromu, zavolal okamžitě strážníky, aby tuto ohavnou vraždu vyšetřili.

Při vyšetřování sice vyšlo najevo, že toho dne před vraždou navštívil Radkovskou krčmu stárek, přesto se strážníci zaměřili na trojici známých lupičů. Po stárkovi a jeho komplici od té doby, jakoby se slehla zem.

Za krátkou dobu po této nešťastné události, chytili strážníci Jakubce a jeho dva druhy. Při výslechu se přiznali k nesčetným vraždám a loupežím, jen o vraždách v Rosochačském mlýně zarytě mlčeli. Nepřiznali se, ani když podstoupili kruté mučení. Všichni tři byli odsouzeni k trestu smrti provazem Opavským soudem dne 29. 7. l647.

Jakubec, jako vůdce, byl pověšen pro výstrahu nejvýše. Vraždy v Rosochačském mlýně zůstaly navždy tajemstvím. Říká se, že na svatého Jakuba o půlnoci, chodí kolem trosek mlýna bílá naříkající postava, která volá do noci: „Kde jen mohou být ukryty ty prokleté dukáty!“

Jednou touto pozdní dobou šel kolem mlýna hajný, který se zdržel na lovu. Uslyšel volání a duchapřítomně na něj odpověděl: „Když jsi ničeho neschoval, nemůžeš nic najít. Bůh buď milostiv tvé duši, ať se jí dostane boží milosti!“ Po tomto zvolání se přízrak rozplynul a od těch dob se již nikdy neukázal.