Místní pověst literárně sepsáná 20. 2. 2009
Lokalizace: původní hrad, Hradec nad Moravicí, Moravskoslezský kraj, Česká republika
Datovaní: Prusko-rakouská válka 1866

Jak Kozí Hradec ke jménu přišel

Zlé časy nastaly, když Prus táhl za vlády Bedřicha II. slezskou krajinou. Slezské hrady a města se statečně bránily útoku nepřítele, ale čím větší byly neúspěchy Prusů při jejich dobývání, tím hůře se vedlo přilehlým vesnicím a statkům.

Po neúspěšném dobývání města Opavy přitáhli Prušáci k Hradci. V těchto krušných dobách žili lidé ve veliké bídě. Pole byla válkou zpustošená a trochu skromných zásob, které si každý snažil uchovat, pobral nepřítel.

K obživě jim muselo stačit pár brambor a trocha prosné kaše, proto na přilepšenou si choval každý alespoň jednu kozu.

I pánové na hradeckém hradě si chovali stádo koz a ovcí, proto si drželi pasáčka, který se stádem spásal travnaté svahy v okolí hradu.

Když se Prusové blížili k Hradci, všechen prostý lid z okolí hledal útočiště za pevnými hradbami hradeckého hradu.

Každý si vzal s sebou jen to nejnutnější a hlavní zdroj své obživy, kozy. Kozy chované v té době byly statné, černého zbarvení s dlouhými rohy.

Pasáček Janek, tak se panský pasáček jmenoval, nezůstal být nic dlužen svému jménu. Mnoho rozumu nepobral a pán Bůh mu ani na kráse nepřidal.

Postavy byl malé, hrbatý, s velkým orlím nosem a uhrančivýma očima. Lidé si z něj jen legraci dělali a na oplátku jim Janek nezůstal být nic dlužen. Kde jen mohl, tak ztropil nějakou taškařici.

Jednou seděl uvázaný fojtův kohout na samém vršku kostelní věže, jindy do mešního vína faráři pelyňku přimíchal nebo panského bělouše přemaloval na grošáka.

Když byl po právu k vrchnosti předvolán, s kozlím spřežením hrdě přijel. Největší radost ze všeho nejvíce měl, když mohl někoho pořádně postrašit. Nikdo se na něj dlouho nezlobil, protože byl považován za obecního blázna.

Lidé mu svěřovali své kozy, které jim za trochu jídla spolu s panskými pásl. Jenže v okolí hradu nebylo dostatek pastvy pro tak četné stádo a tak kozy spásaly trávu i v okolí hradních zdí, přitom sem tam vykukovaly střílnami z hradu.

Jakmile se Prušáci přiblížili k hradu, Janek dostal spásný nápad. Oblékl si huňatý kožich, omotal se řetězy, tvář začernil popelem a na hlavu si nasadil kozí rohy.

Za večerního šera přitáhli Prušáci k hradbám. Janek začal poskakovat po hradbách, řinčel řetězy, vyrážel ze sebe prapodivné skřeky a k tomu všemu střílnami vykukovaly zvědavé kozy.

Jak Prušáci zahlédli na hradbách poskakující pitoreskní postavu s dlouhými rohy a kozy, které vykukovaly z hradeb, dali se na zbabělý útěk s tím, že na hradě sám ďábel se svou čeládkou panuje.

Na památku z vděčnosti za záchranu Hradce kozami se dlouhou dobu jeho část nazývala Kozím Hradcem.

Poznámky publikátora

Na místě pánských zahrad podél cesty vznikla osada, nyní ulice Kolonie. V roce 1869 s názvem »Ziegenburg« - kozí hrádek/hrad. (Na strmých svazích se dovedly pást jen kozy.) V létech 1880-1930 byla samostatnou obcí »Kozí Hradec«.

Prusko-rakouská válka byla vedená v roce 1866. Jednalo se válečné měření sil mocností. Během ní Hradec několikrát obsadila pruská vojska.

Hradby kolem městečka byly zbořeny.